Život a dílo soudce Karla Vaše

Ten nenápadný stařík v nemoderních brýlích s divným pohledem rybích očí, ze kterých nevyčtete žádné city, zemřel ve stejný den jako kytarista slavných Beatles, John Lennon. Toho osmého prosince se nepsal rok 1980, ale 2012. Karla Vaše nakonec nikdo nezastřelil, přestože dvakrát k tomu nebylo daleko. Přes svou životní bilanci, která obnáší stovky zničených životů a mrtvých, dožil nepotrestán v domově pro seniory.

Včera jsem se zúčastnil projekce filmu „Vrahem z povolání“ s podtitulem „Utrpení soudce Karla Vaše“. Autor filmu Pavel Paleček je mladý historik, který má už za sebou několik knih a filmů. Na dokumentu o soudci zabijákovi pracoval celých pět let s několika dobrovolníky. Výsledek stojí za to nejen jako vzkaz dalším generacím, ale i svým zpracováním. Plodné debaty s diváky se po promítání zúčastnil režisér filmu spolu s bývalým ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem. 

Karel Vaš se k Palečkově překvapení nebránil nabídce rozhovoru před kamerou. Patrně jej považoval za novináře a myslel, že by se mohl obhájit před veřejností. Když se dozvěděl, že Paleček je historikem, další natáčení s díky odmítl. To už měl ale kameraman záznam z předchozí osmihodinové výpovědi, při které si devadesátiletý Vaš, na rozdíl od členů filmového štábu, neřekl o přestávku na oběd, ani na záchod. V částečně hraném dokumentu, je Vašova výpověď konfrontována s archivními dokumenty a výpověďmi přeživších svědků, kterým také usiloval o život. Jedním z nich je i syn generála Heliodora Píky, kterého Vaš nechal popravit na objednávku Moskvy. Generál věděl příliš mnoho o systému Stalinových gulagů. Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale v jeho procesu vystupoval Vaš v roli prokurátora i soudce! Je ironií osudu, že to byl právě Píka, který Vaše, jakožto občana Československa, vyreklamoval z gulagu do tvořící se československé armády v SSSR. 

Z filmu je poznat, že Vaš si je svých zločinů dobře vědom, jako právník je ale nikdy nepřiznal. Obhajoba fanatického stalinisty je stejná jako u nacistických zločinců. Jednal prý jen podle zákonů. Jenže Vaš nerespektoval ani právo totalitního státu. Aby mohl Heliodora Píku poslat na šibenici, vyrobil proti němu falešný důkaz, který měl dokázat Píkovu údajnou špionáž. K dokreslení charakteru soudce kata, jak mu kolegové přezdívali, dobře poslouží záznamy ze sovětských archivů, ke kterým se v devadesátých letech dostal americký historik Mark Kramer. Vyplývá z nich že Vaš si NKVD často stěžoval na obávaného přednostu Obranného zpravodajství a agenta NKVD Bedřicha Reicina, prý ve vykonstruovaných procesech nepostupuje dost tvrdě. Reicin byl později popraven v procesu se Slánským.  

S NKVD začal Vaš spolupracovat již v gulagu, kde udával své spoluvězně. Po propuštění do čs. Armády nechal během války jako velitel střílet do vlastních mladých, nezkušených vojáků, kteří se dostali prvně do palby a ze strachu začali utíkat. Má na svědomí i smrt tisícovky německých civilistů z Postoloprt v roce 1945. V padesátých letech jeho „kariéra“ pokračuje likvidací skutečných hrdinů, kteří bojovali v britské RAF, ale i na východní frontě. Protože jeho život kopíruje dějiny Československa, je i on v roce 1951 zatčen. Po propuštění píše kdekomu, nakonec i Chruščovovi. V roce 1956 je rehabilitován a udělá si druhý doktorát. Tentokrát z dějin dělnického hnutí, aby mohl ideologicky působit na vysoké škole. 

Vaše, o kterém se může bez nadsázky mluvit jako o ztělesněném zlu, provázelo neuvěřitelné štěstí. Mnohonásobný zločinec a vrah po celý život unikal spravedlivému potrestání. Když po sametovém listopadu soudce Luboš Vlasák rozhodl v Praze o jeho vině a uvěznění, bývalý vojenský prokurátor, který právě zasedal u odvolacího soudu, rozsudek zrušil z důvodu údajného promlčení. Po tomto verdiktu si bývalá Vašova oběť a válečný hrdina Pravomil Reichl přivezl z Ameriky kulovnici. Měl v plánu Vaše zastřelit a jít se přihlásit na policii. Ráno před akcí zemřel na srdeční selhání. Vaš dožil s vysokým důchodem v demokratické zemi, která se ani za dlouhých 23 let nedokázala vypořádat s jeho zločiny. V klidu, bez bolesti a nepotrestán. Teď alespoň existuje film, díky němuž na Vaše a jeho viny (ach ta čeština) jen tak nezapomeneme.