Čtyři dohody jako novoroční předsevzetí

Původní svátek slunovratu, později oslavy křesťanů narození budoucího spasitele, přebilo dnešní hmotné běsnění předvánočního shonu. V něm se dávno ztratilo magické kouzlo adventu z dob Erbenových básní, nebo obrázků Josefa Lady. Vánoční svátky jsou v novodobé tradici spojeny se spoustou dárků, stoly obloženými vánočním jídlem a televizním programem plným mnohokrát viděných repríz.

Blížící se konec roku je ale také dobrým důvodem k bilancování uplynulého a k vymýšlení nových nápadů, plánů a předsevzetí roku nadcházejícího. Někdo se bude chtít vzdělávat, jiný stavět dům a další se třeba jen odnaučit kouření. Jednomu vydrží předsevzetí do poloviny ledna, druhý se díky zamyšlení skutečně posune někam dál. Změnit sama sebe je jedna z nejtěžších věcí v našem životě. Kdo má přesto touhu to zkusit a nebojí se na sobě pracovat, může si zkusit uzavřít sám se sebou čtyři dohody podle Dona Miguela Ruize, toltéckého šamana a spisovatele, který nám představuje učení starých Toltéků. 

 Podle nich je první dohodou nehřešit slovem. V praxi to znamená vážit si slov, které vyslovíme, neboť slovy klasika - vyřčené slovo ani párem volů zpět do huby nevrátíš. Znamená to nejen nepomlouvat a mluvit vždy tak, jako by ten, o kterém hovoříme byl přítomen. Ale vědět a myslet na to, že vše pochází z myšlenek, tudíž je nutné být opatrný na to, co vyslovuji. Toltécký pozdrav prý zní : „ Ty jsi mé druhé já. “ Toltéci totiž dobře ví, že pokud ublíží druhému, ublíží tím zároveň i sobě. 

Dohoda druhá zní neberte si nic osobně. Když se o vás druhý vyjádří ve smyslu toho, že jste s prominutím pitomec, neurážejte se. Stačí si uvědomit, že to, co o vás vyslovil ten, který vás chtěl urazit, nemusí o vás vůbec nic vypovídat. Naopak to vypovídá o něm samotném a jeho úrovni. Že on je takový se vás netýká, a proto si to nemusíte brát osobně. A vaše rozčilená reakce by byla tím, co by mu udělalo největší radost. 

Nevytvářejme si žádné domněnky je podstatou třetí dohody. Vytvářením si mylných domněnek můžeme lidem velmi ublížit, ale také se dočkat velkých zklamání. Zkoušejte své domněnky potlačit, až se budete o někom domnívat něco nepěkného. Buď víme, protože máme důkazy, nebo si raději nic nepředstavujme. Představte si, že jednáte s někým, koho podezíráte z něčeho nepěkného a potom se potvrdí opak. Budete za hlupáka a nepomůže vám ani druhá dohoda, protože do pitomců si budete nadávat sami sobě. 

Konečně čtvrtá dohoda je o tom, že máme dělat vše jak nejlépe umíme. Tak jak v dané situaci nejlépe dovedeme. Ale ne lépe. To proto, že každý z nás je originál se svým individuálním úkolem. Nemusíme se snažit být jako druzí, ani s nimi soupeřit. Vždyť každý z nás je vítěznou spermií. Nemusíme si nic dokazovat, vyhráli jsme už tím, že jsme tady. Je lépe se snažit o dobré vztahy a pomáhat si navzájem, než se neustále snažit toho druhého ve věčném boji přemoci.  

Zkuste si alespoň týden zahrát hru sami se sebou a dodržovat tyto čtyři dohody ve svém životě. Předem upozorňuji, že pro Evropana to není nic lehkého. Ať již se vám to podaří, či nikoli, můžete shlédnout stejnojmenné divadelní představení Jaroslava Duška, který tyto stručné zásady dovedl velmi vtipně přetavit do pravdivých životních situací ve kterých se nejeden divák se smíchem poznává.